Literární koutek

I.

Další nedorozumění. Další zbytečná hádka. Ona řekla tohle, on řekl tamto… Ani jeden z nás to tak nemyslel, jen jsme se špatně pochopili, jen jsme oba reagovali přehnaně.

Rozzlobila jsem tě. Pohled tvých očí, které na mě jindy hledí tak měkce a láskyplně, najednou ztvrdl. Z tvé kůže namísto sálajícího tepla čišel chlad.

Já jsem se místo omluv urazila. Pitomá hrdost, která se staví do cesty upřímnosti.

Usínáme každý na své straně postele otočeni zády k sobě. Jako dva cizinci.

Jako dva nepřátelé…

Proč láska zraňuje? Proč my neustále zraňujeme ty, které milujeme nejvíc? A kvůli čemu, kvůli hloupému nedorozumění.

II.

Ležím ve tmě a naslouchám tvému dechu. Pověz, proč tu ležíme tak daleko od sebe, když oba toužíme po objetí? Bolí mě u srdce. Jako by ze mě kousek chyběl a já nebudu v pořádku, dokud mě k sobě nepřitiskneš a nezašeptáš, že mi odpouštíš.

Slyším, jak se neklidně převracíš. Také nemůžeš spát.

 K čertu s hrdostí.

Otáčím se a přisunu se blíž. Ve tmě září tvé oči, už zase svítí něhou a láskou. Zrovna jako ty mé.  Utápím se ve tvém pohledu. Žádná slova nejsou zapotřebí. Vzdálenost zmizí a my splyneme v těsném objetí.

Láska zraňuje, ale i léčí.