Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 Nejnovější příspěvky

 

 

Dívám se na tebe

Skrze slzy

Žil jeden chlapec, nosil jí vodu a hříchy

Náš první Glosík

Plameny ve sněhu

 Je to týden

Jen jeden

Sever proti Jihu

 

 

 

 


 

Ať už píšete pro potěchu jiných nebo jen pro sebe, anebo nepíšete vůbec, vítejte v literárním koutku zaměřeném na amatérskou literaturu.

 

Nebojte se přispět svými pracemi, získáte objektivní názor na vaše dílka a konstruktivní kritika vám možná pomůže leccos vylepšit. A kdoví, možná si vás někdo všimne a budete mít o kariéru postaráno ;-)

 

A pokud sami nijak literárně činí nejste, nevadí. pročtěte si naše příspěvky a povězte nám váš názor na ně. Každý úhel pohledu je cenný.

 

 


 

 

Představte si srub u jezera. Malou roubenou stavbičku uprostřet přírody,  obklopenou ze tří stran stromy a ze čtvrté vodou. Představte si jak procházíte srubem, z ložnice do obýváku a potom dál do kuchyně, a vnímáte jedinečnou atmosféru toho místa, malých místností, ze kterých dýchá útulnost a spjatost s přírodou.

 

Vyjdete ven a ocitnete se na malé verandě s výhledem na jezero. Po jedné straně stojí nízký stolek ze světlého dřeva a hned vedle křeslo z téhož materiálu, které doslova vybízí k odpočinku. Posadíte se, pohodlně se opřete a zahledíte se do dálky. Vlnky se honí po hladině zbarvené domodra odrazem letní oblohy a omývají kořeny stromů, sahajících místy až do vody. V dáli se nad hladinu pyšně vypínají hřebeny hor.

 

Sedíte, necháváte se ovívat mírným vánkem, červnové slunce vás hřeje na tváři a hlavou vám volně plynou myšlenky, jako oblaka hnaná větrem kamsi do dáli.

 

Tam, na klidném místě v srdci přírody, se náhle zrodí inspirace a vy prostě musíte vzít do ruky tužku a papír a psát. Kdoví, možná právě v tuto chvíli a na tomto místě se zrodí příští Jane Austenová, Franz Kafka nebo William Shakesperare.

 

A možná také ne, ale to neznamená, že vám psaní nepřinese radost a zábavu, ale také možnost  být na chvíli kýmkoliv budete chtít. Možnost vytvořit si vlastní postavy, ovlivňovat jejich kroky, ale zároveň je nechat žít vlastní život. Protože právě to je na psaní to nejkrásnější, ta chvíle, kdy zjistíte že hrdinové, kterým jste vdechli život, se neptají na souhlas, ale chovají se tak, jak si to žádá příběh sám. A na vás jako by bylo už jen zapsat, jak se to všechno událo a přinést tak i jiným možnost prožívat nevšední dobrodružství za hranicemi běžného života.

 

Vždyť co je krásnějšího, než pocit, že vaše dílo někomu přineslo zábavu či poučení, nebo že mu vykouzlilo úsměv na rtech?