Život je krásný
Na mou tvář dopadly sluneční paprsky. Natočila jsem obličej a vychutnávala jejich hřejivé teplo. Život je tak krásný. Slastně jsem zavřela oči. Nemusela jsem se dívat, abych viděla. Vpíjela jsem se pohledem do nejjasnější modři letního nebe orámované jemnou zelení dubových lístků, cítila lehký vánek pohrávající si s mými vlasy, v dáli slyšela dětský smích.
Ano, pomyslela jsem si, přese všechno, život je krásný.
Otevřela jsem oči a maličko pootočila hlavou, abych viděla ven z velkého okna strategicky umístěného hned vedle mé postele. Postele, na kterou jsem upoutaná už víc než dva roky a ze které se už nikdy nezvednu.