Nadčasová
Část první
Hoj jede jede švarný hoch polem
Míjí jen lesy, pusto kol kolem.
Ukrutná žízeň v krku ho pálí
Konečně spatří věžičku v dáli.
Věžička nízká – vesnička blízká.
Snad trochu vody v té vísce získá.
V té vísce stodola a v ní panenka –
Červené sukničky, bílá halenka.
Koníčku podstýlá, kravičku dojí
A tebe, mládenče, jistě napojí.
Dívka je vstřícná, popojde blíže,
V tvých očích však se zračí potíže.
Jiná tě žízeň teď v těle pálí.
Toužíš znát krásu, jíž látka halí.
Pomoc ti nabízí, vodu ti dává
A v tobě ukrutný chtíč vyvolává.
Nevnímáš více spásnou moc vody.
Všechno co vidíš, jsou její svody.
Po těžké práci dívčina bledá
Nádobu s vodou také pozvedá.
Průzračná voda ze rtů kane
Na košilečky vyšívané.
A když se voda s látkou spojí
Nic už tvou žízeň neukojí
Ani ta voda, či jiné moky.
Toužíš jen přimknout k sobě ty boky.
Dotkneš se jemně dívčiny kůže
A tváře její – divoké růže.
Je ale plachá, v očích má bázeň.
Co srdce žádá, v tom brání kázeň.
Když však tvá ústa její rty skryjí
Polibky všechny pochyby smyjí.
Ach, měj se, děvče, měj na pozoru!
Srdce a rozum bojují spolu.
Začne se brániti, chce zůstat čistá.
Věří, že osud jí jiného chystá.
Nechce proň své tělo mít znesvěceno.
Muž však vždy chce, co mu jest odepřeno.
Drží se naděje dívčina pevně
On je však proti ní silnější zjevně.
Teď cosi nahmátla rukama v seně!
V tom ztuhl mládenec dost překvapeně.
S vidlemi u krku těžko počíti.
Měl bys už, mládenče, snad radši jíti.
Kalhoty u kolen, klobouk do čela –
Utíká mládenec vískou jak střela.
Dívka si s úlevou otřela skráně
A šla se zpovídat do chrámu páně.
Část druhá
Jde maník ulicí, temný bar hledá
Děsná chuť po chlastu se v něm pozvedá.
Když už to vypadá dosti nahnutě
Odněkud ozve se: „Hej, vole, zvu tě!“
To starej kámoš náhle ho láká
Že ho dnes večer zve na panáka.
Po tomhle baru zrovna neprahne
Chlast je však zdarma a to ho táhne.
Uvnitř je narváno, tělo na těle
A po pár tequillách cítí se skvěle.
Potom jí uvidí – vtělení krásy
Pro tuhle pusinu rval by si vlasy.
Úžasnej zadek, vobrovský kozy
Kvůli tý by se rvali i bozi.
Odvahu dodal si posledním rumem
A šel jí oslnit svým mužným umem.
Mluví tak mile, nádherně voní
Všechno v něm křičí: Chlape, di do ní!
Tak na ní vybalil, jestli by chtěla
Strávit s ním v posteli zbytek večera.
Flaškou od tequily po hlavě majzla.
Když mu tak bolestně šlápla do ega
Zhroutil se jak dětský domeček z lega.
A že mu nedala ta mrcha malá
Úchylná odplata v hlavě mu zrála.
Potají přidal jí do pití drogy
A pak jen vyčkával, až bude grogy.
Když byla zťatá, nic nevěděla
Vytáh jí z baru do noci šera.
Kde v temném parku lavička stojí
Tam svoje šrámy na egu zhojí.
Začal jí svlíkat, nemrhal časem
A při tom funěl hrdelním hlasem.
Šel na to hopem, byl skoro v cíli
Osud však zasáh v tu pravou chvíli.
V tu samou vteřinu vše co dnes pila
Na novou košili mu vyklopila.
Dík samovolnému stažení vnitřka
Snad už bez úhony dočká se zítřka.
Znechucen slezl, ochladl rázem
Rozkvetlá touha přešla mu mrazem.
Však mužské chtíče nesnadno hynou.
Za zbylý prachy užil si s jinou.
A že pak svůj hlad se šlapkou sytil
Osud ho ztrestal – syfilis chytil.