želvička v poháru
"A ta želva najednou vyskočila z toho zmrzlinového poháru a pocákala tu tlustou paní, která seděla naproti mně."
Bylo horké letní odpoledne a já jsem se v doprovodu svých dvou bratrů procházela uličkami Zoologické zahrady. Normálně bych se k výletu v takovémhle vedru přemluvit nenechala, ale právě dnes jsme slavila své osmnácté narozeniny a tohle mi bráchové připravili jako narozeninové překvapení.
Oči devatenáctiletého Roberta i o dva roky staršího Standy svítili vzrušením. Člověk by řekl, že v jejich věku budou mít víc rozumu, ale to co tu předváděli, bylo nadšení malých kluků, kteří se jdou poprvé podívat na klokany a opice.
Drželi mě za ruku, každý z jedné strany a táhli mě hned ke slonům, hned ke lvům. Jejich nadšení bylo nakažlivé a brzy jsem se přidala k jejich skopičinám. Neušlo mi ale, že na sebe přes temeno mé hlavy vrhají spiklenecké pohledy a přemýšlela jsem, co asi chystají.
Přišlo to zhruba v půli odpoledne. Zastavili jsme se v jednou stánku s občerstvením a objednali si zmrzlinové poháry. Všechny stoly byly plné, jen u jednoho seděl jen pár starších lidí tak jsme si přisedli. Zatímco jsme čekali, prohlížela jsem si pár přede mnou. Přímo naproti mně seděla poněkud obézní dáma s výrazem čarodějnice ve fialovém kostýmku a s nevkusným kloboukem téže barvy. Drobný holohlavý mužík s dobrosrdečným úsměvem vypadal v její společnosti skoro nepatřičně. Přemýšlela jsem, jaká náhoda asi svedla dohromady dva tak odlišné lidi.
Uprostřed mých úvah se Standa zvedl s tím, že si musí odskočit. Když po necelé minutě vyrazil z toalet zase ven, zmocnilo se mě podezření, které se ještě prohloubilo, když se zastavil u okénka a s odzbrojujícím úsměvem cosi vyprávěl servírce, která okouzleně hltala každé jeho slovo. Po chvíli se rozesmála a brácha zalovil v batohu a něco jí přes pult podával. Pak zamířil k nám, po cestě mrkl na Roberta a nevšímaje si mého zmateného výrazu, sedl si vedle mě. O chviličku později nám přinesli tři velké poháry.
Jen jsem zapíchla lžičku do té hory šlehačky, stalo se několik věcí téměř najednou. Můj pohár vybuchl, ta matróna naproti začala hystericky ječet, kluci se složili k zemi v záchvatu hurónského smíchu a já je vzápětí následovala, aniž bych věděla, co se vlastně semlelo.
Až později jsem zjistila, co se vlastně stalo. Přesně jak jsem předpokládala, měli v tom prsty moji potrhlí sourozenci. Standa využil svého šarmu a přemluvil servírku, aby do mého poháru schovala jejich dárek pro mě, totiž malou želvičku. Ale v okamžiku, kdy jsem se lžičkou dotkla zmrzliny, se v malém želvím mozečku zrodilo přesvědčení, že ačkoliv je venku hrozné teplo, přece jenom je to příjemnější alternativa než nepříjemný chlad a tma okolo.
A tak ta želva najednou vyskočila z toho zmrzlinového poháru a pocákala tu tlustou paní, která seděla naproti mně. Paninka vytřeštila oči na živočicha sedícího na stole uprostřed šplíchanců jahodové a čokoládové zmrzliny, vyskočila, div že ten stůl nepřevrhla a spustila povyk.
„Hilfe, hilfe, Karl! Was ist das?!“ Německy jsem se nikdy neučila, ale něco málo jsem pochytila loni na dovolené v Hamburku, takže smysl slov mi došel. Já i kluci jsme se začali chechtat až nám tekly slzy.
V tom si madam všimla cákanců na fialkové látce a rozkřikla se ještě víc. „Oh mein Gott! Kárl!...“
A jé, začíná přituhovat. Stále ještě jsme se dusili smíchy, když jsme kvapně opouštěli místo činu. Za zády jsem ještě slyšela něco jako „Eine groβe Katastrofe…“. Želvička se v tom zmatku prozíravě vytratila.
Večer jsme doma barvitě líčili celou příhodu. Každý se zasmál, ale nikdo netušil, jaký to bude mít dozvuk. To přišlo druhý den ráno, když Standa přiběhl s čerstvým vydáním místních novin. Titulek na třetí straně hlásal: „Obrovská záhada v Pražské Zoo“. Robert rozložil noviny a začal číst.
„Včera pracovníci Zoologické zahrady v Praze objevili uprchlou želvu. Jednalo se o poměrně běžný druh, často chovaný v domácnostech. Zvíře bylo ve velmi zvláštním zdravotním stavu a po ošetření bylo přeneseno do svého terária, kde byli ošetřovatelé postaveni před další záhadu, když zjistili, že žádná želva nechybí. Jak se obojživelník do zahrady dostal a proč byl celý pokrytý zmrzlinou, se nadále vyšetřuje…“