Bůh je milosrdný
Povzdech.
A druhý.
Pořád nepřichází.
Proč ještě nepřichází?!
Ach, to čekání!
Slíbil, že přijde.
Ale dřív přece taky…
Ne, slíbil to! On přijde.
Vím to jistě.
Vím to.
Znám ho!
Znám ho.
Znám…
Ale ano, znám. Miluju ho. Přece ho miluju.
Láska. Ano, láska, ta za všechno může.
Možná ne za všechno.
To lidská povaha za to může.
Lidské vášně a hříchy.
Hříchy…
Jsem hříšná?
Možná jsem a zasloužím si trest.
Možná je to znamení.
Možná nepřijde.
A možná nemá přijít.
Možná.
Možná ne.
Je láska hřích?
A je láska správná?
Jestli je láska správná a přesto je hřích, je správné být hříšná?
Něco tak čistého nemůže být hříchem.
Plody lásky nemohou být hříchem.
Nový život není hříchem.
Není!
Tak káže Bůh…
Ano, na něj bych měla myslet.
Na něj.
Je nade mnou?
Ne. Ne nade mnou. Je tu se mnou.
On mně neopustí.
Bude tu pro mě.
Vždycky.
Budu tu pro něj.
Daruji nový život v jeho jménu.
Ano, tak je to správně. Ať říkají cokoliv, takhle je to správně.
Ale v mojí situaci…
Když nepřijde, bude ze mě svobodná matka.
Otec se mě zřekne.
Matku to zdrtí.
Víra je tak neoblomná! Ve všem si je tak jistá.
Přesto si ji stále vykládá každý po svém.
A víra je láska k Bohu. Láska proto nemůže být hříchem.
Proto vše, co je učiněno ve jménu lásky, by mělo být správné.
Tak zní můj výklad víry.
Kéž by se ho drželo více lidí.
Dnes je tak těžké věřit celým srdcem.
Možná někdy v budoucnu…
Dnes mě však za mé činy zavrhnou.
Musím tedy věřit v budoucnost.
Když ale nepřijde, nemám žádnou budoucnost.
Bez něj jsem ztracená.
A už by tu měl být. Bože, měl by tu být!
Něco se muselo stát!
Co mám dělat?
Co mám dělat, když nepřijde?
V dnešní společnosti nenajdu své místo.
A co to maličké? To nenarozené? Jak budou na něj pohlížet?
Měla bych odjet. Někam, kde už dnes víra není tolik silná.
Ne, to nemůžu. Nedokážu se tak najednou odtrhnout od všech svých kořenů.
A v mém věku mě nikde nezaměstnají. Nedokážu se o ně postarat.
Bože pomoz…
Co se stalo? Proč tu ještě není?
Snad si to nerozmyslel…
Musel si to rozmyslet. Jinak už by tu byl.
Rozmyslel si to.
Nechal mě v tom samotnou.
Jsem v tom sama. Úplně sama.
Jen On je se mnou.
Možná bych měla jít za ním.
Možná je to jediné možné řešení.
Jediné správné řešení.
Přijme mě a budu konečně šťastná.
Ale přijme mě?
Když si sama vezmu život, nebe mě odvrhne.
Tak káže Bible.
Ale co káže mé srdce?
Záleží teď vůbec na mně? Musím se zachovat jako matka.
Musím se postarat o to malé, o to nenarozené.
Musím se rozhodnout správně kvůli němu.
Když ukončím svůj život, přijdu do pekla. Ale to malé, to nevinné, si k sobě vezme Bůh.
Tady ho stejně nic dobrého nečeká.
Ne s takovou matkou, jako jsem já.
A mám snad ještě i nějakou naději. Činím tak přece z lásky.
Udělám to.
Jestli nepřijde, udělám to!
A on nepřijde. Teď už je to jisté.
Už tu měl dávno být. Ať se stalo cokoliv, už se musím rozhodovat bez něho.
A já vidím jen jedno možné řešení.
Možná kdyby přišel, kdybych spatřila jeho tvář, viděla bych ještě jiné východisko.
Ale na to teď nesmím myslet. Udělám to tak, jak je to správné.
Tak jak věřím, že je to správné.
Snad mě Bůh pochopí.
Bůh je milosrdný.
Bůh je milosrdný.
Sedí v koutku na zemi, v ruce kuchyňský nůž.
Už nevidí jiné řešení, už se rozhodla.
Ve jménu Boha i ve jménu toho neviňátka.
In nomine patris…
Jen dva malé řezy na zápěstí…
…et fillii et…
Bude to rychlé, za chvíli už nic neucítí.
…spiritus sancti…
Ze rtů plyne poslední modlitba.
…amen. Bůh je milosrdný…
Kap.
Kap.
Poslední krev ji opouští.
Kap.
Po podlaze se pomalu rozlévají dva mladé životy.
Kap.
Někdo klepe na dveře.