Jak se Seth stal alfou
Není to ani tak dávno, co se v lese u jedné Aljašské vesnice poblíž Anchorage narodilo vlčí mládě. To vlče bylo nejzvědavější a nejchytřejší z celého vrhu. A jak rostlo, objevilo v sobě neutuchající touhu objevovat nové věci a nová místa.
A tak se stalo, že jednoho dne se zatoulalo dál, než mělo a spadlo do pasti, kterou tam zlí lovci kožešin nastražili na polární lišky.
Krčilo se v té jámě, která byla moc hluboká, aby se z ní dostalo ven několik dní, bez jídla, bez vody, mohlo akorát olizovat sníh, který napadal dovnitř.
A náhodou se stalo, že kolem jel jeden muž se svým spřežením. Ten muž se jmenoval Sam. Choval psy, většinou aljašské malamuty a v zimě obstarával zásoby pro celou vesničku, protože jakmile cesty zapadly sněhem, nikdo nedokázal projet jinak, než na saních. A v létě, když byly sáně uložené v kůlně a čekaly, až jich bude zase zapotřebí, pracoval jako dobrovolník pro záchrannou službu a se svými psy hledal lidi ztracené v horách.
Samova smečka samozřejmě vlčka ucítila a Sam, který své psi znal a rozuměl jim, hned poznal, že se děje něco divného. Po nějaké době našel jámu a v ní pískově zbarvené vlče, polomrtvé hlady. Vytáhl vlčka, který byl tak vysílený, že se ani nemohl bránit, a s úsměvem prohlásil, "Podívejme, ty jsi ale fešák. A jakou máš zvláštní barvu. Kdepak ses tady vzal?"
Vlček mu samozřejmě neodpověděl, ale Sam ho vzal s sebou domů, nakrmil ho a postaral se o něj a vlček se za pár týdnů zotavil
Sam ho odvezl do lesa a chtěl ho vypustit, ale vlče si ho mezitím oblíbilo a rozhodlo se, že zůstane s ním. Sam ho tedy vzal zpátky domů, zařadil ho do smečky a dal mu jméno Seth
Seth rostl jako z vody. Za několik měsíců se z něj stal krásný, silný dobře stavěný mladý vlk s lesklou srstí a veselou a přátelskou povahou.
Každý ho měl rád.
Každý, kromě Felixe.
Felix byl něco jako alfa. Nejvýše postavený ve smečce s největší výsadou běhat na špici spřežení.
Seth se svojí inteligencí a přirozenou vlčí výdrží postupoval v hierarchii smečky výš a výš a Felix se mladého nadějného soupeře bál. Taky se mu nelíbilo, že je Seth vlk, protože mezi vlky a psy odjakživa vládne jisté nepřátelství
A jak čas postupoval a Seth představoval pro Felixe čím dál tím větší riziko, začal alfa proti nebohému vlkovi štvát ostatní, až se proti němu obrátila skoro celá smečka. Nikdo si nechtěl pohněvat alfu, nejmocnějšího člena smečky.
Jednou, zrovna když se Sam jel se svojí smečkou projet do lesů, narazili na stopu lidí. Stopa byla stará už přes dva dny, a protože nebylo obvyklé, aby se turisté vydávali v takovém počasí na tak daleké cesty, Sam se rozhodl ji sledovat pro případ, že by někdo zraněný potřeboval pomoc.
Ta stopa ale nepatřila turistům.
Patřila stejným lovcům, do jejichž pasti kdysi malý vlček spadl. Za nějakou dobu na ně narazili, zrovna když stahovali další úlovek. Kousek od nich byla hromada kožešin a paroží připravených k transportu a následnému prodeji.
Jakmile lovci uviděli Sama, došlo jim, že mají veliký malér. Všechnu munici už neprozřetelně vystříleli, měli u sebe jenom nože. (Zde prosím pomiňme fakt, že je dost nepravděpodobné, aby se někdo toulal po Aljašce bez munice.)
Sam, vida tu spoušť, zůstal jako přimražený. Lovci po něm skočili, a než se zmohl na nějaký odpor, svázali mu ruce za zády. Smečka začala kňučet a poštěkávat a snažila se dostat se na pomoc pánovi, ale jenom se stále víc zamotávala do řemení postrojů.
Seth jako jediný nepropadl panice. Bylo mu jasné, že jestli se někdo na lovce vrhne, skončí s nožem v těle. Jako druhý nejvlivnější ve smečce, dal by se nazvat betou, vyštěkl krátký rozkaz a psi, navyklí kázni se okamžitě zklidnili.
Lovci se mezitím radili, co se zajatci. Pustit je nemohli, Sam by je hned udal úřadům. A kdyby se smečka vrátila bez pána, vyvolalo by to nežádoucí pozdvižení. Nezbude tedy nic jiného, než aby Sam i jeho psi jednou provždy zmizeli. Při troše štěstí je nikdo nebude postrádat kolik dnů a lovci budou mít dost času na únik.
Zatímco se lovci radili, Seth silnými vlčími čelistmi překousl řemen na svém postroji a postupně opatrně a nenápadně osvobodil i zbytek smečky. Lovci, zaujati plánováním, si ničeho nevšimli
Smečka, nyní s výhodou volnosti pohybu se semkla kolem Setha. Mohlo dojít k synchronizovanému účelnému útoku, navíc s momentem překvapení, a snadnému rychlému boji, který by sjednocená a disciplinovaná smečka jistě vyhrála, kdyby nebylo Felixe.
Hrdinný a neohrožený alfa, hned jak povolil řemen, který ho poutal k saním, se staženým ocasem vystřelil přes mýtinu a hnal se nazdařbůh lesem. Jeho útěk ale upozornil lovce na sešikované psy.
Lovcům snadno došlo, že hlavou i srdcem celé operace je neobvykle zbarvený pískově žlutý vlk na špici formace. Jeden z lovců si uvědomil, že mu v pušce zbývá ještě poslední náboj a namířil přímo na Setha.
"Hni se a je po tobě," procedil mezi zuby.
Smečka, jako jeden muž (vlk), sklopila uši, ohrnuté pysky odhalily obrovské tesáky a z třinácti mohutných hrudí se vydralo hrozivé zavrčení.
Jediný Seth zůstal v klidu. Zvrátil hlavu a z hrdla se mu vydralo zavytí, jaké aljašské lesy dosud neslyšely. Vytí vlka volajícího o pomoc. Vytí vlka, svolávajícího svůj druh k boji.
Z jeho volání se všem psům naježily chlupy na zátylku. Lovci ztuhli, po páteřích jim běhal mráz a žaludek jim sevřely ledové prsty vrozené hrůzy z obávaného predátora, staré jako lidstvo samo.
O několik vteřin později v lese zasvítily oči.
A za nimi další a další… a na mýtinu se vynořovali vlci, jeden za druhým, až jich kolem dokola stálo rovných dvacet.
Obklíčili lovce. Tomu vpředu vypadla puška z roztřesených prstů. Bylo mu jasné, že jeden výstřel skolí možná jednoho a ostatní jedině rozdráždí. Opatrně, krok za krokem, došel k Samovi, uvolnil mu ruce a pak zvedl ruce na znamení porážky. Jeden za druhým odhazovali lovci zbraně a vzdávali se. Někteří padali na kolena do sněhu, oči stále vytřeštěné hrůzou.
Sam byl také jako zkamenělý. Střílel pohledem hned ke své smečce, připravené ho chránit, hned k zástupům divokých vlků. Seth cítil jeho strach, přešel k němu, šťouchl do něj čenichem a tiše zakňučel. Pak upřel pohled na vlčího alfu.
Ten štěkl krátký rozkaz a vlci zmizeli, jako by tam nikdy ani nebyli. Zůstali tam jen tři. Seth přiklusal ke krásně zbarvené vlčici a otřel se o ni. Olízla ho, jako by ho vítala. Pak se k nim přidali dva mladí vlci, jeden o trochu větší a rozložitější než Seth a o něco menší vlčice s podobnou barvou, jako měl on. Hravě po něm chňapli a šťouchli do něj.
Sam na to koukal jako u vytržení. "Tak tohle je tvoje rodina, chlapče?" Zeptal se nevěřícně a z hlasu mu zaznívala úcta a okouzlení. Seth se na něj podíval, pak zpátky na svou rodinu a zpět na Sama a ten se usmál. "Běž s nimi, jestli chceš. Tohle je tvůj domov."
Seth znovu párkrát střelil pohledem na obě strany, pak se podíval na matku a tiše zakňučel. Znovu ho olízla a šťouchla do něj. Seth přiklusal zpátky k Samovi, postavil se vedle něj a pak se s důrazem na každý pohyb posadil. Vybral si svou cestu.
Od té doby Seth dál běhá se Samem a jeho smečkou. Stal se z něj Alfa, nejlepší a nejmilovanější alfa, jakého kdy smečka měla. Pomohl mnoha lidem a zachránil spoustu životů. A někdy, když zrovna nebylo moc práce, ho Sam pustil a Seth běžel do lesů za svou rodinou. Vždy se ale vrátil zpátky k Samovi, u kterého našel bezpečí a domov.